Jméno: Ivan Martin Jirous
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento básník, publicista a výtvarný kritik je známý taktéž pod svou přezdívkou Magor (nebo Magro Jirous). Je jednou z nejvýraznějších osobností českého undergroundu a známe ho především pro jeho spolupráci s tehdejší nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. V roce 2006 získal cenu Jaroslava Seiferta za Magorovy labutí písně.
Život
Ivan Martin Jirous se narodil 23. září 1944 v Humpolci a zemřel 9. listopadu 2011 v Praze. Jeho otec pracoval jako berní úředník, matka byla učitelkou. Střední školu ukončil složením maturitní zkoušky a poté pokračoval studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoli přijímací zkoušky na obor dějiny umění složil už v roce 1962, na studia nastoupil až o rok později. Musel si totiž nejprve rok manuálně odpracovat, jak nařizovala tehdejší pravidla. Studia ukončil v roce 1968.
Se svou manželkou Věrou Vařilovou (která byla rovněž historičkou umění i básnířkou) vychovával syna Tobiáše, který se narodil v roce 1972. Dnes známe Tobiáše Jirouse jako herce a spisovatele. Ačkoli je v rodném listu uveden jako otec Ivan Martin Jirous, biologickým otcem Tobiáše je filosof Jiří Němec.
Manželství s Věrou Vařilovou nevydrželo a v roce 1976 se spisovatel znovu oženil. Jeho ženou se stala malířka Juliána Stritzková, s níž měl dvě dcery. V roce 1980 se narodila Františka a v roce 1981 Marta. V době normalizace byl básník častokrát vězněn, a tak velkou část dětství obou dívek strávil ve vězení. Krátce poté, co byl propuštěn, se i toto manželství rozpadlo.
V roce 1967 se seznámil s undergroundovou skupinou The Primitives Group a o dva roky později se stal uměleckým vedoucím a manažerem „plastiků“ (The Plastic People of the Universe). Přestože vystudoval dějiny umění, pro své názory (které se lišili od názorů tehdejšího režimu) mu nebylo umožněno v oboru pracovat. Živil se jako manuální dělník.
Zemřel náhle ještě před tím, než mohl být přijat pro nemoc do nemocnice.
Dílo
Magorův ranní zpěv
Básnická sbírka vyšla v roce 1975 v samizdatu. Jedná se o první básně tohoto autora.
Magorova krabička
Další básnická sbírka vyšla v samizdatu roku 1979.
Mládí nevykouřené
I tato básnická sbírka byla vydána v samizdatu, celkem ve třech vydáních. Autor se zde nechal inspirovat dalším undergroundovým umělcem: Egonem Bondym.
Magorovo borágo
Magorova mystická růže
Tyto dvě básnické sbírky vyšly v roce 1981 v samizdatu.
Magor dětem
Tato básnická sbírka je také sbírkou pohádek, které autor psal pro své dcery, když byl uvězněn a nemohl se jim věnovat. Vznikaly v letech 1982 až 1986 a byly vydány v samizdatu roku 1986.
Magorovy labutí písně
Tato básnická sbírka byla vydána v samizdatu roku 1985, v Londýně pak roku 1989. Považuje se za vrchol autorovy tvorby. V básních jsou zachyceny zážitky z valdického věznění a další autentické prožitky autora. Za tuto sbírku obdržel básník cenu Toma Stopparda.
Ochranný dohled
Tato básnická sbírka vydaná v samizdatu roku 1985 navazuje na Magorovy labutí písně.
Magorovi ptáci
Básnická sbírka z roku 1987.
Magorova summa
V této básnické sbírce z roku 1998 autor chronologicky uspořádává téměř všechny své texty z let 1975 až 1997. Obsahuje tedy předchozích jedenáct básnických sbírek, a dvě další, které ještě nebyly vydány. Tato kniha byla oceněna titulem Kniha roku 1998 v anketě Lidových novin.
Magorova vanitas
Básnická sbírka z roku 1999.
Magorův zápisník
V tomto díle z roku 1999 básník zachycuje svoje kulturní texty a eseje z let 1965 až 1990.
Ubíječ labutí
Básnická sbírka z roku 2001.
Rattus norvegicus
Popelnice života
Básnické sbírky z roku 2004.
Magorovy dopisy
Tato kniha je sbírkou dopisů, které psal básník své ženě Věře i Julianě z českých věznic.
Magorův noční zpěv
Poslední básnická sbírka, která pochází z roku 2013.
